Nejisté sněhové podmínky (množství nového sněhu) a časová tíseň mě nutí hledat nějaký rychle dostupný cíl. Z atraktivních vrcholku toho moc na výběr není a tak duel Lomničák vs. Kežmarák vyhrává druhý jmenovaný.
min: 886 m. n. m.
Prevýšenie: 1670 m
Približný čas: 09:30
Približná dĺžka: 14 km
Popis trasy:
Tatranská Lomnica,Skalnaté pleso, Hunc.štít,
Kežmarský štít, Malý Kežmarský štít, Huncovská
štrb. žlab, Skalnatá dolina, Tatranská Lomnica
Fotografie
Parkujeme v Tatranské Lomnici na parkovišti u lanovky. Než se vypravíme začíná svítat a tak není třeba ani vytahovat čelovky. Čeká nás asi nejhorší úsek. Nekonečné stoupání po sjezdovce až na Skalnaté pleso. Povrch je naštěstí ideálně vymrznutý a jdeme si nahoru jako po asfaltce. Nad Štartem pohodička končí a je třeba prudký svah sjezdovky traverzovat. Po tomto nepříjemném úseku se nám už naskytne pohled na Skalnatou dolinu. Po hřebenech se prohání vzdušné víry co víří čerstvě napadlý sníh. Nejspíš nám tam nebude takové horko jako teď při šlapání sjezdovky. Ta je opravdu nekonečná a strašně ubíjející. Za necelé dvě hodiny jsme ale konečně nahoře.Pokračovanie »
Přivítá nás zde nepříjemný vítr. Ten dokáže pocitově hodně srazit teplotu, která by se měla pohybovat "jen" okolo -15°C. Moc se tedy nezdržujeme a po chodníku stoupáme směr Velká Svišťovka.
Po chvílí nás kromě větru dohání i o oblaka mlhy. Rozhodujeme se tedy o co nejrychlejší výstup vzhůru, než bude taky třeba úplně pozdě. Na Kežmarák půjedeme tedy po hřebenu přes Huncovský štít. Plán byl výstup po hřebenu od Svišťovky. Ten je krásně členitý a ze strany Doliny Zeleného plesa hodně prudký.
Začíná po širokém úbočí Huncovského štítu stoupat vzhůru. Sklon není nijak extrémní a vrchol se zdá doslova na dosah. To je, ale velký omyl !!! Jde o hodně dlouhý výstup, který nám "zpříjemňují" poryvy ledového větru. Mlha občas halí dno Skalnaté doliny. Naštěstí nahoru stále ještě nestoupá. Máme tedy stále šanci na krásné výhledy.
Po nekonečném výstupu konečně docházíme na první vrchol Huncovského štítu. Ten je hodně rozložitý a jednoduše přecházíme až na druhý SZ vrchol. Otvírají se zde krásné výhledy na Belanské Tatry a naše nálada stoupá.
Sestup do Huncovského sedla přímo po hřebenu je už dost exponovaný a tak se lehce podchází ze strany Huncovské kotliny. Dále pokračujeme po skalnatém hřebenu až do míst, kde začíná strměji stoupat a měnit se v exponovaný hřeben. Zde opět využívám jednoduší variantu. Tento úsek podcházím ze strany Huncovské kotliny a po prudkém svahu stoupáme opět na hřeben. Co nám dělá obavy je závěrečný výstup z Kežmarské priehyby nahoru na vrchol. Rozhodujeme se že na sněhu bude bezpečnější dolézt do Vyšné Kežmarské priehyby. Na vrchol pak pokračovat raději po skalnatém hřebenu. Závěr je po nepříjemné převěji, ale zvládáme to i bez lana. Stejně jako samotný vrcholek na který je nutné překonat jeden nepříjemný žlab.
Štěstí nám přeje protože sotva dolezáme na vrchol přestává foukat a teplota letí strmě vzhůru. Nic nám tedy nebrání užívat si krásného rozhledu a slunečních paprsku.
Sestupujeme stejnou cestou až do Huncovského sedla. Z něj už prudkým žlabem přímo dolu do Skalnaté doliny. V létě jde o hodně nepříjemný rozdrolený žlab, ale teď na sněhu jsme si užili i závěrečný sjezd po zadku. Nevyplňuji se ani obavy z brodění se Skalnatou dolinou. Sníh je sice už dost měkký přesto je ho zde tak po kotníky. To samé nás čeká poté na sjezdovce az k autu.
Tomáš /CZ/